RECENZE: Dozvuky – sveďme to na okupanty

Filmfanatic dlouhodobě propaguje polskou kinematografii. Jednoduše proto, že naši severní sousedé točí opravdu skvělé filmy a postupem času prokázali kvalitu i v žánrech, které nestojí jen na příběhu, ale musí oslnit také řemeslným zpracováním, sexy vizuálem nebo dynamikou akčních scén. Dozvuky však patří do kategorie vypravěčské podívané.

Franciszek se po dvaceti letech života v emigraci vrací z amerického Chicaga do rodné vesnice. Přijíždí navštívit bratra, aby zjistil, proč od něj manželka s dětmi odešla a přesídlila za velkou louži. Hlavním tématem se však brzy stává minulost a dávné křivdy, které nezacelil ani čas. Jenže vzájemné spory bratrů brzy přehluší nepřátelství celé vesnice. Z hlubin historie se totiž na světlo světa vrací válečné hříchy, které si nikdo nechce připomínat.

TRAUMATA A KOSTLIVCI
Snad každý národ na světě má nějaké své historické trauma, které bývá častým tématem ať už filmových nebo knižních interpretací. Ale vytáhnout ze skříně pověstného kostlivce, to je daleko ošemetnější. Hříchy minulosti si nechce připomínat nikdo. Poláci se jich však nebojí.

SOUSEDOVA KOZA
V první polovině filmu je atmosféra polského venkova, jeho obyvatel, jejich vztahů a zájmů budována doslova precizně. Nic čemu by našinec nerozuměl. Když sousedovi chcípne koza, je to důvod k oslavě. A když můžeme vinu za příkoří svést na nenáviděné Němce, o to lépe. Svým způsobem jde o moderní alternativu k českému filmu Je třeba zabít Sekala .

Za filmem stojí jeden z nejlepších polských režisérů současnosti Władysław Pasikowski, jenž má na svědomí třeba druhoválečného Kurýra, kterého už Filmfanatic doporučoval. Ozvěny nejkrvavějšího konfliktu v dějinách starého kontinentu jsou slyšet i v Dozvucích, takže tuhle podívanou by si neměli nechat ujít především milovníci starých tajemství, která mají i po dekádách potenciál měnit současnost a budoucnost.