RECENZE: Dogman – italské pobřeží pod mrakem

O tom, že také Italové dokáží do světové kinematografie přidat zapamatovatelný kousek, vás Filmfanatic informoval relativně nedávno. Ještě předtím jsem se Itálii věnoval i z poněkud brakovitějšího pohledu a nyní se znovu vracím k serióznímu tématu – do Neapole. Respektive se tam vrací režisér Matteo Garrone, který tomuto městu pod Vesuvem věnoval jeden ze svých prvních filmů; moderní gangsterské drama Gomora, které natočil podle vynikající stejnojmenné knihy Roberta Savianiho.

Dogman je příběhem ze zapomenuté země nikoho mezi divočinou, mořem a metropolí. Právě tady svádí každodenní zápas o skromné živobytí Marcello – tichý starostlivý otec dospívající Alidy a majitel malého salónu pro psy. Jenže stejně jako jeho přátelům, tak i jemu do života neustále vstupuje Simoncino. Místní neurvalec, hrubián a narkoman, který terorizuje celou čtvrť. Marcella však k němu poutá jakýsi oddaný vztah, kvůli čemuž později ztratí i to poslední, co v jeho životě za něco stálo. Dokáže se tichý chlapík vzepřít a získat zpět svoji důstojnost?

Film nejspíš neosloví běžného kinodiváka, ale vychutnají si ho ti, kterým se zamlouvá pomalé vtažení do děje a souznění s hlavními hrdiny. I když na nich vlastně není vůbec nic hrdinského a vyvolávají spíše soucit, než cokoli jiného. Jenže právě tahle slabošská bezvýchodnost táhne Dogmana vstříc neodvratnému konci, jenž dokonale zapadne do celé mozaiky příběhu.

Kamera skvěle potlačuje barvy a rozhodně tedy nečekejte Itálii v sytých odstínech zalitých sluncem. Tohle není vaše vysněná letní dovolená – spíše výlet do zapomenutého okraje chátrající betonové džungle, jež možná kdysi měla nějakou slávu, ale ta už je dávno zašlá nelítostným prachem času. Pro Filmfanatica měla tahle expedice nezaměnitelné kouzlo a Dogmana doporučuje všem milovníkům vyhrocených příběhů z obyčejných životů smrtelníků.