RECENZE: Mark Felt – sám proti systému

Politické thrillery patří mezi mé oblíbené žánry. A pokud jsou navíc vyobrazením skutečných historických událostí, pak je sleduji s ještě větším zaujetím. I proto bych následující recenzi uvedl tím, že pokud vám nic neříká pojem Watergate, pak Mark Felt nebude kouskem pro vás.

Celá aféra Watergate je totiž značně propletená. Vždyť její rozkrývání trvalo novinářům Carlu Bernsteinovi a Bobu Woodwardovi z listu Washington Post cca 3 roky! Napsali o tom brilantní (a vyčerpávající) knihu, kterou jsem četl, vznikl film Všichni prezidentovi muži s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem a Mark Felt odkazuje hned k několika okamžikům, jenž byly vyobrazeny právě ve filmu nebo ve zmiňované knize. Zkrátka a dobře, na diváka jsou kladeny nemalé nároky.

Kdo ale vlastně byl Mark Felt? Teprve v roce 2005 se oficiálně potvrdilo, že tehdejší druhý muž FBI byl tajemným informátorem, který vedl Bernsteinovo a Woodwardovo vyšetřování správným směrem a vynášel oběma novinářům důležité informace. Proč? Asi nejvýše postaveného whistleblowera v dějinách investigativní žurnalistiky vedly šlechetné motivace. Coby zástupce ředitele FBI byl svědkem toho, jak se prezidentská administrativa snažila vyšetřování FBI, které odhalovalo spiknutí vedoucí až do nejvyšších pater, ututlat a s touhle arogancí moci se zkrátka nehodlal smířit. Díky jeho víře v demokratický systém dohnali novináři Washington Postu prezidenta Nixona k rezignaci, protože to byl právě on, kdo celé spiknutí zosnoval a vedl.

Film má až mrazivý přesah také k současnému dění v České republice. Výborně je zde totiž vykresleno, jak ty které mocenské skupiny i oficiální organizace tlačí na úřady, k nimž ze zákona nemají žádnou nadřazenost ani spojitost. Takže až vám zase někdo bude tvrdit, že třeba Ministr spravedlnosti nebo vnitra nemá vliv na svůj úřad “protože”, klidně ho s chladným svědomím odkažte na tenhle film. Nejen, že je podle skutečných událostí, ale odehrává se ve Spojených státech, kde má demokracie nesrovnatelně hlubší a pevnější kořeny, než u nás, takže si asi dovedete představit, jakých rozměrů dosahují podobné tlaky v české kotlině.

Filmy tohoto druhu by se měly podle mě promítat na základních a středních školách jako ukázka toho, že občan musí být před svou politickou reprezentací neustále ve střehu a nenechat si namluvit, že novináři jsou to největší zlo. Právě takovou rétoriku totiž používal i Nixon a my dobře víme, kdo se v tomhle černění novinářského řemesla vyžívá u nás…