RECENZE: Solo: Star Wars Story

Han Solo patří vůbec k nejoblíbenějším postavám původní trilogie Star Wars. Údajně nejlepší pilot a pašerák v celé galaxii si však svojí pověst musel nějak vydupat z prachu zapomenutých světů jedné předaleké galaxie. A právě o tom vypráví druhý spinoff, se kterým Disney letos v květnu vtrhl do kin.

No, vtrhl. Oproti předešlým Star Wars filmům jsou tržby doslova rozčarováním, které nejspíš zacloumají s nasazováním podobných spinoffů na květen. Solo totiž do kin přichází už pět měsíců po epizodě VIII a jak vidno, diváci jsou zřejmě přesyceni. V tomto světle se jeví (finanční) megaúspěchy marvelovek (listopadový Thor 3 – 853 milionů, únorový Black Panther – 1,3 miliardy, dubnoví Avengers 3 – 1,9 miliardy) jako něco, co rozhodně není samozřejmostí. Nestačí zkrátka mít silný brand a hromadu postav. Chce to i něco víc.

I přes hromadu porodních bolestí, přetáček a dalších kotrmelců je však Solo vysoce nadstandardním filmem. Takový odlehčený sci-fi western, na který se kouká neuvěřitelně dobře a nebýt začlenění do světa Star Wars, byly by kladné ohlasy nejspíš ještě daleko větší.

Pro Filmfanatica jde dokonce o větší zábavu, než třeba první spinoff z předaleké galaxie Rogue One. V Solovi totiž nenarazíte na Sílu, což snímek až překvapivě osvěžuje. Vnitřně bych s tím možná před projekcí měl trochu problém, ale tohle jsou zkrátka zákoutí fantastického světa, kde není místo pro Jedie ani pro Sithy. Tady vládnou gangy, triády a korporace.

Nenechte se tedy odradit hejtem a na Sola vyražte do kina. Tenhle chlapík si to zaslouží, stejně jako Chewie nebo Lando Calrissian, ale také další postavy, které svými činy doslova vydláždily cestu Nové naději.