RECENZE: Sedm statečných (2016) – partička odvážných znovu čelí přesile

Westerny nepatří zrovna mezi můj oblíbený žánr. Faktem tedy je, že když už si v tomhle ranku vybírám, dělám to s velkou rozvahou. A většinou díky tomu sáhnu po kousku, který mě uspokojí na výbornou. Sedm statečných je klasika, která ovlivnila Filmfanatica dokonce tak, že s pomocí tohohle filmu hodnotí všechny další. Ale že by tenhle remake potřeboval remakovat? Myslím, že původní verze Sedmi statečných funguje i dnes, takže to zapotřebí nebylo, ale ve výsledku jsme v nové verzi dostali sakra dobrý moderní western, který by byla škoda nemít.

Jestliže jste viděli originál, tak se moc velkých překvapení nedočkáte, protože odklonů od původní verze je opravdu minimum. Na druhou stranu v současné verzi asi (překvapivě) lépe funguje identifikace se s hrdiny a (překvapivě) méně už ale věříte jejich motivaci. Že by se někdo postavil nevyčíslitelné přesile, aby dostal od kámoše zpátky koně za pár dolarů? No, nevím. Ale whatever.

Hlavní hrdina zůstal v černém a Denzel Washington znovu dokazuje, že prostě nestárne. Tenhle chlap se nezměnil snad 20 let! Nebo odvedli sakra dobrou práci maskéři. Yul Brynner by se v případě volby All Star týmu z těchhle dvou filmů musel o svojí pozici lídra třást – Denzela byste prostě následovali až na okraj samotného pekla, jen abyste mohli postřílet pár padouchů. A třeba i padnout po jeho boku.

Také zbytek squadry je jeden sympaťák vedle druhého, ale v porovnání se svými předobrazy přece jen trošku ztrácí. Chris Pratt není Steve McQueen, Manuel Garcia-Rulfo není Charles Bronson a tak dále. Škoda těchhle dvou zmíněných, protože právě oni patří vedle Washingtona k těm nejlepším postavám, ale předobrazy zkrátka mají až příliš legendární status.

Jak už jsem zmínil, rozdílů oproti původní verzi není moc. Takže počítejte s hodinovým náborem, cestou do vesnice, strategickou přípravou a teprve pak pořádnou akcí. Mě to překvapivě nevadilo. Dokonce mě bavila celá ta část, kterou jsem důvěrně znal, jen jsem jí tentokráte dostával s trošku jinou příchutí. A hodně mě bavil hudební motiv rezonující trumpety, který najdete výše.

Filmu by možná prospělo, kdyby měl přeci jen o něco kratší stopáž. Úvodní – perfektně vykreslené – znechucení hlavním padouchem totiž stačí docela vyprchat, než se dostaneme k jeho likvidaci. Ale krom téhle výtky bych asi nové verzi Sedmi statečných nezazlíval nic. Bavil jsem se a bavila mě také nová sestava, ve které jsem si okamžitě našel své oblíbence.