RETRORECENZE: Třetí muž – Vídeň v troskách

Nejen současným filmem živ je Filmfanatic a čas od času se s vámi tedy podělí také o názor na nějaký ten starší kousek – v rámci RETRORECENZE. Jako první přichází na řadu ceněný britský film-noir Třětí muž, ve kterém si střihne roli i legendární Orson Welles. A pokud vám tohle jméno nic neříká, měli byste si kvapem doplnit vzdělání. Nebo alespoň dál sledovat Filmfanatica a vzdělávat se v jeho dobré společnosti :-)

Třetí muž se odehrává v poválečné Vídni, která je v troskách. Právě sem přijíždí americký (skoro)spisovatel Holly Martins, aby se sešel se svým letitým přítelem Harry Limem, jenž ho chce zasvětit do svého byznysu.

Jenže sotva Martins dorazí, ihned zjišťuje, že jeho kamarád se stal obětí nešťastné autonehody a je mrtvý. Okolnosti se mu však nezdají, takže se pouští do vlastního vyšetřování a snaží se zjistit, jestli je skutečně všechno tak, jak mu tvrdí úřady, policie i mezinárodní vojenské jednotky, které drží nad městem okupační správu. Nemá zkrátka v tomhle neštěstí prsty někdo další?

Film získal v roce 1949 Oscara za nejlepší kameru a oprávněnost tohohle ocenění vás bezesporu hodně rychle cvrnkne do nosu. Zajímavé kamerové úhly, perfektní hra se světly a stíny – tohle všechno patří na filmu k tomu nejlepšímu.

Naopak ne každému musí sednout ústřední hudební motiv. Těžké orchestriální tóny podobných žánrovek tu nahrazuje hravá melodie citery, ale po čase si nejspíš zvyknete a tenhle svérázně originální aspekt přijmete. Filmu dodává zajímavý rozměr a s postupem času získává i své opodstatnění.

Výborně působí také kulisy rozbombardované Vídně, která zdaleka nepřipomíná to majestátní až zpupné město, jak ho známe dnes. Po válce se zkrátka těžká doba nevyhnula ani Rakousku a přiznávám, že jsem ani netušil, že Vídeň byla rozparcelovaná na okupační zóny stejně jako Berlín. Pomocí několika scén jsou na téhle šachovnici mimoděk naznačeny také rodící se konflikty velmocí.

Z výše napsaných řádků je myslím jasné, že forma je tady více než v pořádku. Své kouzlo si obrazové zpracování drží i po více než padesáti letech a rozhodně tedy nepůsobí nekoukatelně. Naopak jsem si v průběhu filmu vzpomněl na Berlínské spiknutí, které v roce 2006 (záměrně) používalo podobné stylové prostředky a také tam to fungovalo.

Bohužel problém jsem měl s tempem vyprávění a vůbec celou kostrou příběhu. Ta mi přišla málo konspirativní, ledabyle propracovaná a v rámci zrychlení tempa bych si dovedl představit ještě další střihání a krácení filmu.

Třetí muž tedy rozhodně není nekoukatelné retro, které by nudilo a uspávalo současného diváka. Ale svou odlišnou stavbou a tempem děje (nejhlušší místo pro mě mastalo těsně před polovinou filmu) na něj klade větší nároky co se týče udržení pozornosti. Rozmyslete tedy, jestli si chcete s tímhle filmem dát práci.