RECENZE: Burning Bright – tygr v baráku

Filmfanatic to bere v obdobích. Momentálně se probírá horory, ve kterých hrají hlavní úlohu zvířata a po nedávném Návratu do krvavé laguny tu tedy máme další kousek se zvířecím zabijákem v titulní roli. Tentokráte jde o tygra.

Burning Bright má dokonale béčkový námět a takřka všechny prvky, které byste čekaly. Osiřelé sourozence, kterým zemřela matka i nevlastního otce, co se o výchovu dítek příliš nezajímá. Autistický Tom je tedy odkázán na pomoc své sestry Kelly a shodou okolností se oba ocitnou uvěznění v zabarikádovaném domě, z něhož není úniku a po jehož chodbách se potuluje vyhladovělý tygr.

Neptejte se, jak k něčemu takovému může dojít a radši si Burning Bright pusťte. Nejde sice o kdovíjak převratnou podívanou, ale všechno je to náležitě rychlé a hlavně zábavné. Logika věcí občas dostane na zadek, ale věřte mi, že v rámci zmíněné zábavnosti na tu jednu stěžejní absurditu přistoupíte.

Napětí by se občas dalo krájet a právě atmosféra je tou nejsilnější stránkou filmu. Po tuctovém úvodu, který vůbec nedává tušit, jakého dramatu budeme vzápětí svědky, se totiž všechno rozjede na plné obrátky a hra na kočku a myš může začít.

Dramatičnost jednotlivých scén vám nedá vydechnout takřka do závěrečných titulků a na úplném konci budete spokojeni, že spravedlnost přeci jen došla naplnění.