RECENZE: Frequencies – OXV

Filmfanatic prožívá tento týden ve znamení science fiction a po robotickém Ex Machina dnes přináší recenzi dalšího komorního a především dialogového sci-fi filmu. Frequencies si prakticky vystačí bez speciálních efektů, ale jejich hloubka je právě o to větší.

V nějaké nepříliš vzdálené budoucnosti se ocitáme na škole pro nadané děti. Ty mají buďto abnormálně vysokou, nebo abnormálně nízkou frekvenci. A podle toho mají pak v životě buďto štěstí, nebo smůlu. Samozřejmě, že vyšší frekvence znamená štěstí ;-)

Když se navíc ve vzájemné blízkosti zdržují dvě osoby se značně odlišnými frekvencemi, netrvá to dlouho a dojde k nějaké katastrofě. Takže jak má nesmělý Zak vyladit svojí frekvenci, aby mohl být se svou vysněnou Marií?

Od téhle triviálně romantické zápletky se následně odvíjí celý děj. Naštěstí se ale neuvěřitelně nápaditě kupí všechny teorie okolo frekvencí, takže ty získávají mnohovrstevnost a rozhodně to není film, u kterého si váš mozek odpočine. Musíte být pořád ve střehu a ladit svoje hypotézy, aby korelovaly s děním na plátně.

Tam jsme svědky řady narážek na sociální začleňování, diktát společnosti i kastování a vůbec řadu současných problémů. To vše je nám přednášeno v lehké nenucené formě a podávané s lehkostí. Netlačí se zkrátka na pilu.

Na konci pak všechno zapadne do sebe a jak to tak bývá, na původně složitou otázku může přijít triviálně jednoduchá odpověď. Takže, řídí se celý vesmír nekonečně složitým vzorcem, který předurčuje veškeré dění, nebo existuje něco, jako svobodná vůle a improvizace?