RECENZE: Whiplash – krev, pot a bubny

V souboji o nejlepší film roku je Whiplash na letošních Oscarech možná tak trochu do počtu, ale to neznamená, že by si nezasloužil vaší pozornost. Prvotřídní bubenické drama je totiž nefalšovanou psychojízdou!

Zápletka je jednoduchá. Andrew Neiman (Miles Teller) je mladý bubeník, který navštěvuje nejprestižnější americkou hudební konzervatoř. Do svého sboru si ho vytáhne Terence Fletcher (J. K. Simmons) – žijící dirigentská legenda. Po prvotním cukrování ale Fletcher vytáhne bič a neschová ho do konce filmu.

A když píšu bič, mám na mysli pořádně nabroušený jazyk, kterým Fletcher práská nad hlavami (a do hlav) svých studentů. Hrát pod jeho taktovkou je zkrátka jako absolvovat výcvik v kempu speciálních jednotek. Zapomeňte na představy o poklidných hodinách hudebky. Ze svých svěřenců se prostě Fletcher snaží dostat maximum a hodlá je doslova vyždímat na krev.

Na kostru příběhu by se úplně v klidu dala přenést zápletka nějakého sportovního filmu. Trenér ždíme svého svěřence na maximum a neodvratně se blíží finální katarze. Nemusíte mít tedy strach vydat se mimo známé mantinely, do prostředí, které vám možná tolik neříká. I tady totiž najdete známé styčné body. A namísto třetí školské divize budete sledovat 1. bubenickou ligu.

Nad samotným příběhem tu ale vládne postava Terence Fletchera. Jako nefalšovaný démon rozprostírá svá temná křídla nad celým sborem i filmem, který se tak krčí v jeho stínu. Oscar za vedlejší mužskou roli s největší pravděpodobností půjde právě k J. K. Simmonsovi. Zcela po právu.