RECENZE: Predestination – sofistikovaný timecop

Ethan Hawke není hereckou hvězdou první velikosti, ale rozhodně mu nechybí cit pro zajímavé projekty. Po roli otce v Chlapectví se nám teď představuje coby příslušník supertajné policejní jednotky, která má za úkol potlačovat zločiny napříč časem.

A jelikož kvalitních filmů o cestování časem není nikdy dost, máme před sebou kardinální otázku; stojí Predestination za to? Odpovědět zní ano. I když nejednoho diváka může film ve výsledku zklamat. Jeho nosníkem totiž není hon na nebezpečného atentátníka v labyrintu času, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale samotné časové paradoxy. Takže se nejdřív zeptejte sami sebe, jestli vás baví pátrat po otázce, co bylo dřív; slepice, nebo vejce? Nebo snad kohout?

Snímek oplývá příjemným retro vizuálem, protože výchozím bodem je rok 1985. Tehdy měl být stroj času vynalezen. Jenže od tohoto milníku se dá cestovat „pouze“ 56 let dopředu, nebo dozadu. Navíc počet povolených skoků je omezený, takže ani elitní časoví agenti nemohou donekonečna napravovat všechny své chyby.

Ethan Hawke má teď před sebou poslední úkol. Zastavit prozatím nepolapitelného prskavkového bombera, který má na svědomí už tisíce životů. Jenže sám to nedokáže. Rozhodne se tedy naverbovat svého nástupce, který mu s případem pomůže a pro kterého to naopak bude první úkol kariéry. Jenže kde vzít agenta bez minulosti, který by splnil náročné podmínky agentury? Odpovědi se dočkáte v samotném filmu.

I když trailer vypadá vcelku nadupaně, nečekejte od Predestination akční inferno. Výbuchy i olovem se šetří a spíš se točí spirálou časových paradoxů. Na konci tedy logicky zůstanou nezodpovězené otázky, ale přesně to bylo záměrem tvůrců. Aby divák dumal, co bylo dřív.