RECENZE: Viděl jsem ďábla – krvavá přetahovaná s masovým vrahem

Jihokorejci točit umí. Gangsterky, kriminálky, thrillery, romanťárny i úchylárny. A někde na pomezí mezi thrillerem a úchylárnou je sugestivní snímek Viděl jsem ďábla.

Masový vrah hned v úvodu zmasakruje mladou dívku. Její přítel je ale agentem tajné služby a co čert nechtěl, tak otec nebohé dívky je policejním náčelníkem. Takže v celku logicky z toho vyplývá, že oba muži na správné straně zákona tentokráte hodlají přesedlat a se zabijákem si vyrovnat účty po svém. Mimosoudním vyrovnáním.

Zaměří se tedy na úzký okruh podezřelých a mladší z truchlící dvojice navštíví několik místních úchyláků. Což se neobejde bez kladiva v místech, kde by Míra Bosák nepřál zranění ani nejlepšímu příteli své ženy. A dřív nebo později musí logicky dojít také na skutečného pachatele.

Ten je dopaden poměrně brzo a vy tedy čekáte, že následovat budou mučící scény, kdy zloba a msta dostanou volný průchod. Jenže hlavní hrdina má se zabijákem jiné plány. Čímž zahájí sestup vlastní mysli až k hranicím samotného pekla, kam ho bez skurpulí doprovází také vyšinutý masový vrah. Oba muži roztáčí spirálu násilností a britality, která vede až k nevyhnutelnému konci.

Od filmu nečekejte klasickou kriminálku, kdy jste v patách geniálnímu masovému vrahovi. Nečekejte ani ryzí korejský explotation. Od obojího má snímek něco, ale ve výsledku jde o hodně osobitý kus, který mi mísením žánrů připomněl vychvalované norské Lovce hlav. Svým filozofickým pojetím je nám ale jihokorejský snímek logicky vzdálenější. Nezkušení diváci, kteří doposud neměli tu čest s korejskou kinematografií, tak bezesporu řadu motivací nebudou chápat a chování postav nebudou úplně vždycky rozumět. Ale pokud se naladíte na tu správnou vlnu, užijete si nejen pekelně dlouhou cestu za pomstou, ale také přiblížení se infernu až tam, kde už lze vidět ďábla.