RECENZE: Díra u Hanušovic – zahrabat a nevyhrabávat

Na první film režírovaný Miroslavem Krobotem jsem se docela těšil. Údajně výborný divadelní režisér mě ale na filmové sesli zklamal na plné čáře.

Film má vyprávět o tom, jak strašný je život kdesi v díře poblíž Hanušovic. A asi docela vystihuje představy pražáků o venkově, přesněji o tom moravském. Nicméně s realitou nemá společného zhola nic.

A začíná to už tím, že všichni obyvatelé zapadlé díry spolu mluví neexistujícím dialektem, resp. chvíli jím mluví a chvíli ne. Jestli to má nějaký hlubší význam? Nevím. Nepodařilo se mi to v růběhu bezmála dvou hodin, které film má, rozpoznat. Krom toho, že spolu všichni vidláci mluví touhle podivnou hatmatilkou, tak spolu taky neřízeně obcují a chodí k tomu chlastat do místní knajpy, která naprosto dokonale splňuje představu o zaplivaném pajzlu.

A tak se v dířě chlastá, souloží a zase chlastá, mele se tu hubou o ničem a stejně takový je vlastně i celý film. Vážně si nepamatuju, kdy bych tolik litoval peněz utracených za kino. Takže, pane Krobot, je mi líto, ale toto ne.

Herci jsou suverénně nejsilnější stránkou filmu, ale když vlastně nemají co hrát, tak se ani takové eso jako Trojan Ivan nemá s čím vytáhnout. Jediným pozitivem tak pro mě zůstává, že v tomhle filmu je asi nejvkusněji (rozuměm relativně. nenáslině) využitý product placement (pivovar Holba) v českých filmech. Což je vlastně dosti smutný výsledek.