MFF KV 2014 RECENZE: Zejtra napořád – Češi světu zase „něco“ sdělují

Na českou novinku Zejtra napořád jsme se vypravili, aniž bysme měli jasnou představu, o čem přesně samotný film bude. Pravda, trailer jsme viděli a z něj to tedy vypadalo na jeden z nejvýpravnějších CZ filmů EVER; minimálně třičtvrtě děje se asi bude odehrávat v Honk-Kongu, říkali jsme si. Jenže ouha! Ani zdaleka tomu tak není. Což je ale ve výsledku nejspíš ku prospěchu věci.

Během krátké představovačky filmu samotného nám pak tvůrci předestřeli, že snímek byl zamýšlen, jako čistokrevná komedie, což jsem osobně kvitoval. Měl jsem totiž docela strach, že bysme se na plátně mohli stát svědky filozofování o ničem. Naštěstí nejhorší obavy nebyly naplněny, ba naopak; byl jsem docela příjemně překvapen. Minimálně do poloviny filmu.

Stěžejní (pod)zápletka se šmejd zbožím z Číny a Jirkou Lábusem, coby typickým představitelem privatizačního podnikatele a rádoby gangstera, sice působí dosti kostrbatě, ale jakmile jsou karty rozdány a děj se dá do pohybu, divák už si může začít užívat. A já musím přiznat, že nepamatuji, kdy naposledy jsem se takhle dobře bavil u české komedie. Skutečně, dokud se film drží v ryze komediální rovině, všechno šlape jak má a gagy baví. Nebojím se dokonce tvrdit, že některé z nich pak bezesporu zlidoví (omračování Rudy z Ostravy).

Škoda proto, že scénárista a režisér v jedné osobě se nechal unést pocitem, že světu zkrátka musí „něco“ sdělit. Jak se totiž film blíží ke konci, zcela uměle opouští svou komediální vrstvu a začíná nuceně filozofovat, což výsledný dojem sráží dolů. A to je škoda, protože tvůrcům ta vyloženě groteskní rovina šla pěkně od ruky a já bych od nich rád viděl nějakou crazy komedii bez hlubšího poselství. V ní je totiž největší potenciál tohoto tvůrčího ansámblu.