Recenze: Chlapec v pruhovaném pyžamu

Téma holocaustu je pro filmaře poměrně vděčné. A možná až moc, protože namísto citlivého přiblížení utrpení jednoho národa jde často ve filmech s touto tématikou o prachsprosté citové vydírání. A nejinak je tomu i u tohoto pyžamového večírku.

Ve filmu sledujeme prominentní berlínskou rodinku, jejíž otec je vysokým důstojníkem SS a dostane nový džob. Tušíte správně, pokud hádáte, že je to ředitelská sesle v koncentračním táboře. Většinu dalšího dění pak pozorujeme očima malého chlapce – syna tohoto ředitele. Ten bere celý pobyt na venkově, jako nějakou průzkumnickou hru a postupně odhaluje, co se to na „farmě“ za jejich domem vlastně děje.

Bohužel v průběhu celého filmu mi žádná z figur nejenže nepřirostla k srdci, ale ani se mi nijak nezhnusila. Otec ředitel koncentráku neprovede žádný zvrácený akt, kterým by se stal nenáviděným rasistou. Vskutku je spíše uředníčkem, který si hlídá své místečko. Malý chlapec zase neudělá žádné hrdinské gesto, kvůli kterému by si získal mé sympatie a tak bych mohl pokračovat o všech postavách ve filmu. Jistě, jsou
tu chabé pokusy o navození právě těchto ne/sympatií, ale na mě tyhle laciné a emotivně špatně vygradované momenty zkrátka nezabraly. Proto jsem ve finále zůstal takřka nezaujatým a chladným pozorovatelem.