RECENZE: Deepwater Horizon: Moře v plamenech

Katastrofické filmy mají svojí zlatou éru dávno za sebou. Nejednomu z nás tenhle žánr reprezentuje mistrné Skleněné peklo a já se v dnešní recenzi srovnání s touhle klasikou neubráním. Moře v plamenech popisuje události na ropné plošině Deepwater Horizon, která se v roce 2010 následkem havárie potopila v Mexickém zálivu a byla z toho největší ropná katastrofa v amerických dějinách.

Ve filmu přilétáme na plošinu jen několik hodin před zmiňovanou katastrofou a postupně se seznamujeme s jejím fungováním. Poznáváme bodré zaměstnance společnosti BP i nesympatické hlavouny v košilích, kteří tlačí na řadové dělníky. Svojí roli tu nejlépe ztvárnil John Malkovich, ale je to celkem logické. Záporáci se vždycky hráli snáz. Na té dobré straně táhnou celou partu především Mark Wahlberg a veterán Kurt Russell.

První polovina filmu, kdy se pozvolna blížíme ke katastrofickému momentu, mě bavila a překvapivě fungovalo i napětí – a to i když člověk ví, že to zkrátka bouchne. I tak bylo zajímavé sledovat, jak probíhá práce na takhle obří ropné plošině.

Bohužel od okamžiku, kdy se moře ocitne v plamenech, vytrácí se z filmu jeho napětí a vy jste ztraceni v ohni. Nemůžu si pomoct, ale celá ta část, kdy jste měli mít strach o všechny zaměstnance, aby se bezpečně dostali z plošiny, prostě nefungovala. Bylo to především zmatečností děje, protože vůbec nebylo jasné, kdo se má kudy a kam dostat, aby si zachránil život. Všude jen samé výbuchy, ale o postavy prakticky nemáte strach. A právě tady si vzpomenete na dokonalost Skleněného pekla, které vás dokázalo přikovat do křesla právě proto, protože jste dokonale věděl, co musí hrdinové na plátně udělat.

Nakonec vám tedy na rtech ulpí jenom pachuť hořící ropy, která je tím hlavním hercem druhé poloviny filmu. Což je škoda, protože v té první vám filmaři představí zajímavé prostředí i zajímavé charaktery, které si bezesporu zasloužili najít lepší cestu z hořícího pekla.