RECENZE: Bestie bez vlasti – děti v Africe a Afrika ve válce

Netflix kam se podíváš. Filmfanatic má za to, že jak se téhle společnosti podařilo uchytit na seriálovém poli, tak jí dělá problémy ukotvit v čistě filmové branži. Nedávno jsem totiž z jejich stáje viděl komedii Special Correspondents a výsledný dojem byl poněkud rozpačitý. Jako by tvůrci nevěděli, jestli chtějí natočit ztřeštěnou komedii, nebo něco jiného. Zkrátka, věci si nesedly tak dokonale, jak tomu bývá u netflixovských seriálových pecek.

A podobný problém mám i s Bestií bez vlasti. Téma slibovalo hutnou podívanou a měla nás zasáhnout silou příběhu malého afrického chlapce, který přijde o rodinu a je donucen stát se dětským vojákem. Natěšenost umocňovalo také jméno režiséra; Cary Fukunaga si mě získal Temným případem a těšil jsem se, co předvede na filmovém poli. Očekávání však naplněna nebyla.

Tedy ne že bych byl vyloženě zklamaný, ale z tohohle tématu se prostě dalo vytřískat víc. Film má něco přes 2 hodiny a i proto jsem čekal, že dostanu doslova epickou ságu. Jenže za celý film jsem si k malému Aguovi nedokázal najít cestičku tak blízko, aby si získal moje srdce naplno. A to ani když se na plátně děly opravdu hrozné věci, které vás nutí k soucitu i lítosti. Jenže všechno to působí až příliš odosobněně a uměle. Tentokráte to zkrátka není ten případ, kdy chladná popisnost způsobí tak, že vás do filmu vtáhne. Tady zůstáváte v pozici jakéhosi vzdáleného a nezůčastněného pozorovatele – víte, že se díváte na fikci. Občas si prostě přijdete jako bílá přilba OSN.

Netflix tedy svojí filmovou dílnu musí ještě pilovat. Bestii bez vlasti totiž chybí prvek, kterým by vás vtáhla do děje a to je největší slabina celého filmu. Že mu moc nevěříte, takže vaše dojetí není 100%.