RECENZE: Příchozí – inteligentní sci-fi s přesahem

Už jsem to zmiňoval v Kinovýhledu na listopad 2016; režisér Denis Villeneuve patří mezi Filmfanaticovi oblíbence. Poprvé si mě získal brilantním dramatem Zmizení, pak prvotřídním mindfuckem Nepřítel a naposledy bodoval Sicariem. Na jeho zpracování prvního kontaktu s inteligentním mimozemským životem, který dorazil na matičku Zemi, jsem se tedy moc těšil. A z kina jsem odcházel nadšený! Villeneuve potvrdil svou extratřídu.

Na 12 různých místech po celé planetě se znenadání objeví 12 tajemných objektů. Obrovských mimozemských lodí, které se jen nečinně vznášejí. Jejich okolí je uzavřeno jednotlivými vládami a mezi lidmi se pozvolna šíří panika. Kdo jsou? Co tu chtějí?

Americká armáda po několika dnech povolává doktorku Louise Banksovou (Amy Adams), odbornici na lingvistiku a odváží jí na místo přistání kdesi v USA. Tam se k ní připojuje také Ian Donnelly (Jeremy Renner), jehož odborností jsou pro změnu čísla a tihle dva se mají pokusit navázat s mimozemšťany dialog. Mezitím už ale v Číně a Rusku chystají útok na mimozemské lodě a lidstvo tedy začíná hrát o čas.

Příchozí s největší pravděpodobností nenaplní očekávání mainstreamového diváka o tom, jak by měl vypadat drahý sci-fi biják. Villeneuve totiž svým způsobem boří zavedené postupy, ale právě díky tomu boduje tam, kde naposledy selhal třeba Christopher Nolan se svým Interstellarem. Villeneuova verze prvního kontaktu má blíže spíše k čistě vědeckým sci-fi jako byl Europa Report nebo (bohužel nudný) dokument Návštěva a svým přesahem bych ho přirovnal dokonce k legendární 2001: Vesmírné odysee. Ano. Tady je tohle srovnání skutečně na místě.

Ve filmu je řada velice originálních prvků a bylo hodně osvěžující sledovat, jak tvůrci neopisovali, ale uchopili mimozemský život z úplně jiného konce, než jste zvyklí. Díky tomu se divák dokáže identifikovat s pocity vědců, kteří se marně snaží rozlousknout mimozemské klikyháky a konečně se tak dobrat dialogu. Režisér si vás zkrátka omotává kolem prstu.

S vývojem děje se nespěchá a Příchozí jen velmi pomalu odhalují svá tajemství. Díky hutným základům pak v závěrečné části filmu skoro ani nepoznáte, že jste se od sci-fi žánru posunuli k intimnímu melodramatu. Melodramatu, které více než intergalaktické vztahy civilizací řeší nás samotné. Ne jako druh, ale jako individualitu. Osobnost. A právě proto se vás dotkne daleko víc, než byste čekali.