RECENZE: Locke – Tom Hardy jede

V dnešní době většina filmů oplývá nákladnou výpravou, drahými exteriéry a triky nebo alespoň spletitou sítí postav, jejichž životní osudy se protnou v ten pravý okamžik, aby divákovi zapadly do složité mozaiky příběhu. Locke takovým filmem není. Uvidíte v něm pouze Toma Hardyho ujíždějícího autem a telefonujícího si přes handsfree. A teď přichází otázka; zajímá vás to?

Mělo by. Takhle odvážných filmů totiž není mnoho. Navíc těch povedených. Hardyho postava se jmenuje Ivan Locke a pracuje coby stavbyvedoucí. Všichni kolegové ho nesmírně uznávají a jemu se rozhodně líbí, že svému jménu dal váhu. Biologického otce totiž poznal až ve svých 23 letech a rozhodně z něj nebyl nadšený. Byl to looser a zoufalec, který před problémy utíkal. A Ivan Locke rozhodně nehodlá jít v otcových stopách.

Proto se večer před největším litím betonu v Evropě rozhodně udělat správnou věc a vydá se vyřešit svůj problém do cca hodinu a půl vzdáleného Londýna. I když kvůli tomu může ztratit práci, rodinu i domov.

Toť celý děj filmu. Opravdu. Za celou stopáž neuvidíte na plátně nikoho jiného, než Toma Hardyho, kterak neustále žhaví handsfree ve svém BMW. A všechno to až překvapivě funguje. Locke si vaší pozornost udrží celou dobu, což lze bezesporu označit za malý zázrak.

Pro tento úspěch je samozřejmě stěžejní herecký výkon Toma Hardyho. A ten umí, o tom jsme se už několikrát přesvědčili. Šikovnou berličkou jsou pak nápadité záběry, takže se nedočkáte pouze jednoho statického záběru na Hardyho hlavu sedící za volantem. Tvůrci si zkrátka dali záležet, vymýšleli a trefili se přesně do černého.

Všechny postavy (resp. jejich hlasy) včetně Lockeho se chovají racionálně a nikdo vás nebude vyloženě otravovat. Pár logických chyb, které byste Lockemu na začátku jízdy vytkli, se časem vysvětlí a vy tedy jeho jednání pochopíte. Nemusíte mu fandit, ale budete ho chápat. Rozhodnutí je čistě na vás.