RECENZE: The Ballad of Buster Scruggs – obyčejné příběhy divokého západu

Bratři Coeni mají na svém kontě opravdu dlouhou řadu kultovních filmů s puncem té nejvyšší kvality. Snad se mi tu ani nechce uvádět příklady, ale přece jen; Millerova křižovatka, Fargo, Big Lebowski nebo Tahle země nen pro starý. Teď spojilo bratrské duo síly s Netflixem a přináší nám westernovou antalogii The Ballad of Buster Scruggs. Původně mělo jít o seriál, ale nakonec to všechno dopadlo tak, že jde o povídkový film.

Nicméně Coeni se znovu vytáhli. Příběhy jsou rozmanité, mají přesah a krom známých tváří v ústředních rolí je spojuje především jedno. Na televizní produkci (tenhle film nešel do kin!) naprosto famózní vizuál! Takhle velkolepý divoký západ jste zkrátka zvyklí vídat na plátnech kin a ne na televizní obrazovce ve svém obýváku.

Filmfanatica navnadila hned první povídka o bleskurychlém a bleskupřesném zpívajícím pistolníkovi v bílém. Nemůžu si pomoct, ale klidně bych se vsadil, že tady se Coeni (minimálně částečně) inspirovali naším Limonádovým Joem. No posuďte sami; už ten samotný oblek, celá scéna v Trigger Whiskey salonu nebo závěrečný sok v černém. Tohle už jsem zkrátka někde viděl.

Ale nezasekněme se jen u první story, zajímavé jsou totiž fakticky všechny. Coeny vážně obdivuji v tom, jak dokáží rozepsat naprosto obyčejný příběh způsobem, který vás baví a v závěru leckdy dokonce i překvapí. Byť se některé katarze daly trochu očekávat, hrozně pěkně se na to kouká a to Filmfanatic cení.

Nečekejte tedy fatální zážitek nebo seznámení s nezapomenutelnými hrdiny. Tady jde spíš o poctu obyčejným příběhům, jejichž kostra přetrvala dodnes a možná proto jim tak rozumí i současný divák. Za mě mají Coeni velký palec nahoru.